Loutka

Dlouho jsem snila o tom, že tě potkám
Ale jak ti to říct, to nevím
Když patřím k těm bezmocným loutkám
na nitkách zavěšeným

Vezmi mě za ty nitky, jestli chceš
Patřím ti, můžeš mě ovládat
Až si dostatečně vyhraješ
Budu tvé ruce postrádat

Dáváš mi život, úsměv i hlas
Nemohu žít, aniž bys mě vedl ty
V divadýlku neskutečných krás
Mě tvá slova zbavují němoty

Protože nikdo mě nevedl tak jemně
I když jsi mi můj život zase vzal
A každý výkřik, který chtěl vyjít ze mě
tiše za moje nitky zaškubal

Ten smutek je jak oheň spalující
Mění mě drásavě na popel a dým
A bez tvých rukou se jako v plamenech svící
ztrácím s mým tělíčkem dřevěným