Bez Tvé společnosti

Málo Tě čtu
a málo Tě vídám,
jak ve zlém snu,
sám už i snídám.
Teplo z Tvých dlaní,
chybí mi denně,
v mých šedých skráních,
smutek se vzedme.

Kde je to slunce, co cestou nás hřálo,
co v náší nám život a lásku nám přálo?
Kde je ten měsíc, který nám svítil,
tajil náš vztah a srdcem se řídil?

Život je jako pole,
kde každý má své role,
kde snít je úděl všech,
ale procitnutí je jenom lež.

S Tebou jsem jak ve snech,
kde věci jsou krásnější než skutečnost,
o to horší je být bez Tebe ve dnech,
kdy nemám Tvou společnost.