Trny pobité

Trny pobité

Trny do bušícího,
plačícího,
smutně tušícího,
že přestalo bít.

To druhé,
tmavě červené,
do něhož je to její zblázněné,
v jeho hrudníku stísněné
v propasti ztracené.
Možná nikdy neposkočí radostí,
šance zmařené
přešly v
charitu se zlostí.

Zchátralé a vrásčité,
slzami poseté,
trny pobité,
po bitvě růže něžná,
bílé lístky nasáknou krví.
Odmítnutí je přece
věc tak běžná.