Bloudíš tmou
a utíkáš
mé doteky už
nevnímáš
a beze mě sám
usínáš
a i když nechceš,
vzpomínáš.
Tak jsi to přece chtěl.
Neplač dívenko,
bylo to Jeho přání.
smutné, hezké, úsečné... je v tom cit... jen v konci se od situace distancuješ (... dívenko...) možná je to záměr, ale kdybys to tam vyhrotila na sebe, tak by to mělo větší sílu.
07.01.2008 00:32:00 | uaaa