jsem unavená
nech mě spát
...
pod hromádkou listí
hledíme na sebe
je pozdě
na nesmyslné prosby
poslané
do nebe
.
.
tak dál
výčitky pořád dokola
taháme za nitky
hranice
mezi koncem
a důvěrou
________________________________
nemá cenu
*sliby se mají plnit*
pro rozpadnutí
tvýho
světa tak
nepodstatný
důvod
.
.
neumíš podržet
.
neumíš utěšit
....
...
má to být konec
...nebo to zvládnem..?
Unavená, vyčerpaná... Já vím, je toho na tebe moc, jenže podržet se musíme bohužel sami, nikdo to za nás neudělá. Nikdo se za nás neusměje, nikdo si za nás nepopláče, nikdo nás za nás neutěší a nikdo se za nás nepostaví na nohy...
Paradoxně je tohle asi nejlepší báseň, kterou jsem od tebe četla. Nestrojená, bez snahy o vnější efekt, jen hluboce prožitá.
07.01.2008 16:48:00 | Lisa.Ginmi