Anděl

ticho je v místnosti
dech se Ti krátí
slaboučké chrupkání
ze snů mě vrátí
otáčím hlavu
rozumem nevěřím
dotknout se dlaní
raději pápěřím...

anděl tu leží
v celé své kráse
křídla stočená v naději
tiše se dívám s bázní samovládce
že poklad jeho odletí...

peříčka jemná
na křídlech září
v tváři zrcadlí se klid
v náručí ležím
jak kdysi Máří
všechno se snažím pochopit

srdce mi plesá
o žebra zvoní
zlehka oči otvíráš
křídla Ti mizí
splynou se svítáním
a z klidu v tváři
už jen lásku pro mě máš...