Radost a naděje.

Nechci už zpívat o smutku,
co trápí poblouzněnou duši,
vždyť láska a radost,
každému víc sluší.

Není už jara čas i léto také končí,
však podzim ,bývá nádherný,
všechny barvy střídá
a každému své ovoce,
kdo chuti má ,tak přidá.

Slunce ještě krásně hřeje
a štěstí se zase směje ,
v očích svítí plamínky,
vždyť v mozaice života ,
jsou to pouhé kamínky.

Jdi vždy svou cestou ,
byť je třeba trnitá,
snad někdy
i k Tobě láska zavítá.

Zase bude komu zpívat,
zase bude koho líbat
a ten smutek , černý mrak,
odletí jak vyplašený pták.