Nedosažitelný

To jsi psala ty? "Jo, ano."
Zeptal ses mě v 5:30 ráno.
Doklepem to spolu k poslednímu listu,
unikneme času i prázdnému místu.
A já byla ráda, jak to chodí,
že má klidná hlava slova plodí.
Pamatuješ kdysi na náměstí?
Z dálky zahlídla jsem štěstí.
Kráčels po chodníku přes silnici,
ohlédl ses za mnou ještě spící.
I já za tebou se otočila,
napůl živá, napůl mrtvá víla.
Je 5:30 ráno a já nespím,
sedmým rokem opíjím se štěstím.