Pomněnka a já

Anotace: Báseň o citech, které mě drží nad vodou. Věnováno jednomu človíčkovi, kterému za to všechno vděčím. Já... já jsem teď ta pomněnka...

Za měsíčních paprsků,
loudám se s myšlenkou,
jenž svazuje srdíčko,
co stává se pomněnkou.

Modrý má život,
překrásnou tvář,
chce se jen mihnout,
přes měsíční zář.

S láskou je šťastná,
láska je záchrana,
potopit nemůže,
jinak je nahraná.