Studánkám
Studánkám
Na cestu vydám se pěšinou dlouhou,
na cestu bez cíle nemůžu zpátky,
životem,jenž trvá chviličku pouhou,
vzpomínky střádám,jak od vína zátky.
Dlouho jsem chodil a toulal se sám,
dlouho jsem přemýšlel,jestli to vzdám.
Potkávám lidi ze rtů jim čtu,
měl jsem rád den,teď miluji tmu.
Z cesty jsem sešel,necítím strach,
boty i srdce mi pošpinil prach,
potkal jsem Tebe,v očích máš smích,
vonělas deštěm,jenž na mne dých.
Pár kapek z děště jsem do kůže vetřel,
svlažil mi rty,prach ze srdce setřel...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
je to děsně moc hezký:) nic tak pěknýho jsem už dlouho nečetla...kdysi sem psala hodně ale teď už mě poslední rok nenapadlo nic:( ale tohle je děsně fajn:)
16.01.2008 21:56:00 | Izanami
Když ve studánkách
lidských očí
jiskří,
pak je to voda živá..
co někde v srdci
nedozněle
svou píseň
jemně s citem zpívá..
:o)
16.01.2008 11:21:00 | Cecilka
heboučce pohladila, úsměv ve tváři naladila, voní!
moc prima, povedená, pokračuj
15.01.2008 12:53:00 | akneliam
Teda, to je jako duhovy okamzik, ktery je jednou za zivot; jak jsem se bavila s jednim svym pritelem...
15.01.2008 11:54:00 | Montynka
