Zlomené sny

Anotace: Jako obvykle melancholická...

Smířením látám děravé srdce,
vzpomínkám dveře otvírám,
slzami rozmáčím naději svou,
neb všem těm obrazům chybí rám.

Proč není minulost vstřícnější jen,
kam vkročí tam se krev rozčeří,
v hlavě zní zvonění zlomených snů,
tříští se na život v příšeří.

Bosa po těch střepech utíkám v dál,
ostří mi do kůže vyrývá,
lítost svou, smutek a omluvu,
za všechny slova tak trýznivá.

Omluvu nepřijímám, stejně nic nemění,
nenajdu víru svou již nikdy více,
zůstala pohřbena u lásky Tvé,
na hrobě vyhasly dvě černé svíce.