Omlouvám se těm, kteří..
chápou, co nechci pochopit
a bojují a věří,
že bez lásky nelze žít.
Odpusťte, stavitelé vzdušných zámků,
já – s gravitací na patách,
chtěla jsem setřít z vašich spánků,
naději a hvězdný prach..
Promiňte, já byla pošetilá,
proti Lásce jsem nemohoucí.
I když bolest bych vám utišila,
zůstanou myšlenky (ne)žádoucí..
Tak omlouvám se těm, kteří..
Jdou lásce vstříc
a ač slzami kropí peří,
nepřestanou řvát z plných plic..
.. že milují.
a já křičím z plných plic: nádherná,nádherná básenka:) ...je tak smutná,bolestná,ale tak krásná..:)..
03.02.2008 09:48:00 | Woski