Anotace: Hodně depresivní o tom jak to vypadá uvnitř po té, co jde člověk dál, protože ví, že musí...
Všeobjímající realita
utvořená trápením,
obranou,
soužením.
Je tak osvobozující,
ubíjí.
Jak přežít další den,
když ten nadcházející
nic nepřináší.
Je jedno co dělám,
kde jsem,
s kým.
Stále jsem sama
i v davu prchajících.
Neutichající stav,
osamnění.
Zlomená holka,
uvězněná ve snění.
Krutá realita,
vzala jí naději.
Vzpomínky nehřejí,
pouze bodají,
hluboko do srdce
s každým tvým spatřením.
Tvoje životní úspěchy
se stávají prohrami
těch mých.
Tvé štěstí se stalo
mojí beznadějí.
...Nevyspělost myšlení zabíjí...
moc smutná,ale napsala jsi to hezky.Jdeš dál protože musíš to znám...přeju aby tvá cesta vedla ke štěstí.
26.01.2008 10:48:00 | Martanka