Chci...

Chci běžet Prahou Tobě vstříc,
loukama přes Prokopské údolí,
touha žene mě vpřed víc a víc,
Bůh nám dvoum lásku nadělil.

Chci letět ponad Žižkův vysílač,
vykřičet lidem holou pravdu,
děkovat všem nepřejníkům: není zač!
kde k sakru pochopení najdu?!

Chci se procházet stověžatou Prahou,
zasypat Tě spoustou pusinek,
líbat Tě na pokožku nahou,
koukat při tom do tváří stařenek.

Ruka v ruce chci brouzdat městem,
projít slavný Karlův most,
dát najevo hrozivým gestem,
jak mám toho všeho dost!

Tančit sambu na Václavském náměstí,
ke hvězdám se s Tebou vznášet,
jak vosk roztát samým štěstím,
ráj na zemi se mnou máš hned.

Ukázat lidem jinou tvář lásky,
jiný ale pořád stejný druh,
ať všichni shodí ty falešné masky
a vdechnou do plic současný vzduch.

K čertu s nima, lidma s klapkami,
co nemají pro tuhle lásku pochopení,
ať shoří v pekle, černí satani,
pro ně v mém světě místa víc není!

Kašlu na pohledy konvenčných dědků,
políbím Tě veřejně do klína,
ať vidí banda těch veletrapných zmetků
jak naše láska se rozpíná.