Smutná dívka

Do očí stín jí tuší kreslil
propastné hlubiny žalu,
ten,kdo jí lásku kdysi slíbil,
nechal ji srdcebolu.

Poslední polibek na ústa
omyl jí příval slz,
tak těžce rána zarůstá
a srdce jak děravá tvrz
dál sténá po návratech,
po kouzlu dotyku,
jen slza stéká po rtech,
má příchuť pelyňku...

Ve smutných očích oblázky hvězd,
za jasných nocí prý padají z nebe,
já prosebník zbloudilý prosím teď tebe
Věř zase v lásku
a kouzlo rán,
já všecko dám v sázku,
tak přísahám.

Jen nechci už vidět hasnout ty hvězdy
a vidět jak sny tvé se rozplynou,
vždyť žádné trápení netrvá navždy
i bouře časem pominou.