Anotace: Přehlídka Prostoduché Poezie Pokračuje...
Než jsem se vymáčkl, zase jsi odešla,
zas jsem tě nestihl políbit na rty.
Šance má zmizela, tak jako předešlá,
tak jsme jen hráli tři hodiny karty.
Slunce je veliký, má barvu okrovou
a moje úmysly - přísahám čistý.
Kdybych jen uměl číst tvoji tvář pokrovou,
kdybych si mohl být čímkoliv jistý...
Však to se změní, mám eso v rukávu,
jsi moje královna, rád bych ti hrál.
Pozvu tě do kina, anebo na kávu,
nechci být janek, ale tvůj srdcový král...
a už jsi v oblíbených, protestuj si jak chceš, muhehe!
28.01.2008 17:42:00 | Trdlo
Dobrý, optimistický a líbí se mi to přirovnání ke kartám...zasloužíš si supertip! ;-)
27.01.2008 20:57:00 | Chancer
jestli nedokazes potlacit usmev, tak to jsem potom dosahl presne toho, ceho jsem chtel:) dik za komentare
27.01.2008 19:19:00 | zemědělec Karel Motyčka
hehee :) mi se to náhodou líbí, i když úsměv vážně potlačit nedokážu.
27.01.2008 19:09:00 | Já Esther Ruth
poprvé v naší hře byla bych dáma
umrit nez sedmu by nezvladl král
mozna bych zas byla trochu vic sama
kdyby nam eso jit nedalo dál :-)
27.01.2008 16:29:00 | Zamilovaná do nezamilované doby