Bezmoci

Tolikrát už mě bolelo srdce
když jsem zůstal zase sám,
už je to jedno
jsem jen sráč přece
tu bolest už téměř nevnímám.

Tolikrát zlomené naděje, touhy..
Lexaurin pomalu zabírá
tolik pokusů,
jsem jen sráč pouhý
co kňučí a k pláči nabírá.

Už mě nebaví vzlykat a brečet
zlomený v koutě samotný stát
v krvi nad troskami
své duše klečet
už nikdy nebudu plakat... a ani se smát...