Už nejsi jediná

Před dávnými časy koukal ti do tváře,
a říkal: "Lásko má,
pro mě není větší záře
jen ty jediná.

Ty pro mě svítíš, když jdu spát,
tvůj úsměv voní sladce,
já mám tě rád."
I když jen krátce.

Když se ráno rozední,
slunce vyjde hladce,
poví ti své poslední,
přání, které tak chce.

Tím ti srdce rozpůlí,
a polovina porstě zmizí,
teprv teď se rozbolí,
že jste si opět cizí.

A pak už žádné:"Lásko má",
záře v nebi shasne,
teď tvá duše proklíná,
všechno, co bylo krásné.

Dnes ráno mluvil k tvojhí tváři,
a říkal: "Už nejsi jediná,
tvá duše už tak nezáří,
jiná mi spadla do klína."