Anotace: ...chtěla bych ti dát, abys na moři neztroskotal...
Nad mořskou plání,
milenkou věčnosti
bělostné plachty z křídel prostírám
jsi obraz, jemuž chybí rám
a dotek srdce tvého hebkou bolestí
Do uší vtínáš mi trnoví růží
v očích tvých hvězdný prach,
hlas protknutý tuší
a nad hlavou krása krás, z níž dech se až úží
znějící vzdechy létavic,
v nichž ztrácí se srdcí strach
Nad mořskou plání věčnosti
té, která neopouští
snad pochopils, že nejsi sám
tvé oči znějí pouští
jsi obzor, jemuž chybí rám
já nad tebou své bílé plachty z křídel prostírám
No, jestli si to ještě neuvědomil, má opravdu dlouhé vedení... i když u něj člověk nikdy neví :-))
02.02.2008 15:39:00 | Lisa.Ginmi
doufám, že to ví...nebo aspoň tuší :-) má štěstí, že tě má a jestli to ještě neví, tak si to brzy uvědomí, musí :-)
02.02.2008 14:45:00 | jitaaa