Plachty z křídel

Nad mořskou plání,
milenkou věčnosti
bělostné plachty z křídel prostírám
jsi obraz, jemuž chybí rám
a dotek srdce tvého hebkou bolestí

Do uší vtínáš mi trnoví růží
v očích tvých hvězdný prach,
hlas protknutý tuší
a nad hlavou krása krás, z níž dech se až úží
znějící vzdechy létavic,
v nichž ztrácí se srdcí strach

Nad mořskou plání věčnosti
té, která neopouští
snad pochopils, že nejsi sám
tvé oči znějí pouští
jsi obzor, jemuž chybí rám
já nad tebou své bílé plachty z křídel prostírám