Anotace: ...je mi strašně smutno...
Pocity beznaděje
zaháním
vzpomínkama na to
jak se ted spolu zas dokážeme smát
-sme kamarádi...-
Věřím a žiju
v tom
že to nebyl
definitivní konec
nás dvou
-je to snad špatně?-
Počkám
klidně celý svůj život
si na tebe počkám...
Doufám
že zase jednou
se budu smát v tvém objetí
a ty mi do ucha
budeš zpívat o lásce...
zase ty sny...ale jo, proč ne...nikdo nemá právo ti je brát - ani on...a vlastně ti i rozumím...bohužel má naivita mě natolik ovládla, že už si tohle dokážu vysnít taktéž...čekat až do té doby, než umřu...
držím palce, ať to -třeba- vyjde... :-*
a jestli ne teď...tak v příštím životě
02.02.2008 22:11:00 | 0-0