Pakonce
Pakonce
Ráno rozehrané v dlani
s něžností rolniček
odváží mě v očích laní
Náruč horká jako pec
v duši z hvězdiček
odemyká moji klec
***
z tykadel signálů rojení
ve srůstání dvou těl,
v bezvědomí pak spojení
je vše, co jsem chtěla,
co jsi chtěl…
Vrchol a konec v jedno
jak propletené prsty
v nebeské zahradě vášnivých vůní…
Ještě vydrž, ještě chvilku
chci být vklíněna v té tůni…
***
Pak se probouzí jiný konec,
kdy se zázrak vzdaluje
Pokaždé stejně prosím,
ať tu hudbu maluje
Tvůj klín v mém
ještě chvíli, ještě vteřinku
V dlaních stále oblečená,
však pakonce pod peřinku
vždy znovu a znovu přichází
a náš středobod vesmíru
se zas do částí dvou těl rozhází
pro další ráno
muže a ženy
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
...jak dvě vlny, co spolu "rezonují" - spojí se v jednom bodě a pak se rozběhnou na opačné strany aby nabraly sílu a zase se spojily... a tak donekonečna... :-)
22.02.2008 14:53:00 | Pavelpaja
Levandulko-to je krásné,
jak ty vítáš nový den,
miluješ se-dřív než vstaneš,
v náruči být stále chceš.
Při tom konců probouzení,
klín - to střed je vesmíru,
tam projdi se do vyčerpání,
dřív než odkryješ tu peřinku.
Jo to se tak někdo má když nemusí brzo vstávat a utíkat na vlak. :-)) Ahojky bobi
06.02.2008 06:13:00 | bobi bobie
...jak někdy se zdá ten všední život pro lásku chmurný...snad díky lásce tomu tak není...ale napsat to ty krásně umíš
04.02.2008 21:19:00 | Lota
propletených prstů řetězem
spoutáni bez boje
tak končí noc, aniž chcem
na dálku hudba zní
co v noci maluje
těl akord při chvění
***
Jiří s.
03.02.2008 21:31:00 | j.c.
