S večerem nech mne odejít
S večerem nech mne odejít
Ponech mi alespoň trochu toho smutku,
nebo se zrcadli v slzách mé sebelásky.
Vzdávám svůj boj s prchavými stíny,
nacházím soulad s trpěnými splíny,
v zárodku lásky se krčí prý nenávist.
Co na to říct ?
Ponech mi alespoň trochu toho snění,
nebo se neztrácej tak rychle z paměti.
Už s hvězdou ranní přichází ta tíseň,
už s prvním svítáním bolí ptačí píseň,
prázdnota srdce když tělo omámí
Má to tak být.
Podmračná rána v zahradách tak tíží,
stromy se sklání jak držely by stráž.
Za časem podzimním se cesty deště kříží,
do bouřkových mračen se slunce ještě vplíží,
snad náhle cítím ten proklínaný cit.
Ano! Měl bys odejít.
V bezpečí podchodů a zabouchnutých dveří,
ztrácí se tak snadno pod prahem klíč .
Za noci touláš se a hledáš příští snění,
v moci své prázdnoty voláš zapomnění,
snad také cítíš ten hořkosladký cit?
Stejně tak já. Snaž se odejít.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
A srdce mé již nemá sil
dál bít se s prchavými stíny
tam, kde jen přelud Lásky zbyl,
a splynul s pochmurnými splíny.
Ještě chci malou chvilku snít,
než vytratím se za setmění,
že zas smím z číše Lásky pít,
ač skutečnost to sotva změní.
Tesklivá rána, z nichž tu vstává
zas další bezútěšný den,
kdy v srdci zmírá touha hravá,
a vášeň zdá se k smíchu jen!
A zas jen bez cíle se toulat,
trápit se pro ztracený sen
Lásky a všechny mosty bourat,
toužit po zapomnění jen...
10.03.2008 13:25:00 | Kozoroh 1
z ranních mlh a červánků
vystupuje touhy sen
na polštáři pár pramínků
probudil den
04.02.2008 12:19:00 | vodnař
...zas a zas.. nevím co říct... tak opět to hrané Líbí se mi...
(až se stydím)
03.02.2008 16:28:00 | BlackTangerine
