Skládačka

Kousek po kousku skládám obrazec
jeden oblouk, druhý a špičkou spojit.
Pečlivě se rozhlížím kolem, mám je všechny?
Neměla bych to ještě jednou projít?
Srdce spadlo a jak broušená váza se roztříštilo.
Odlesky prskavek z vánočního stromku
v letících střepech zazářily jak tvoje oči.
Budu skládat navždy?
Kdy mi křehké spoje zase rozšlapeš?
A co až se jeden střep ztratí a pak další,
až nebudeš mít co rozbít, zůstaneš?
Znovu strkáš, hraješ si s ním, máš radost.
Jak dítě jehož hračka je zase celá. Už tě nebaví?
Šel jsi pryč a cestou přeběhl přes právě doskládaný obrazec.