Přiznání
Přiznání
Už není kam bych se mohl skrýt,
už není nic, co bych mohl udělat.
Tak jsem se rozhodl, že nebudu ti lhát.
Mému srdci se o jiné zachtělo snít.
Poslední metr od zkázy,
temnota žadoní v mysli mé.
Slova výmluvy nepřipravené.
Chtíč, kdyby nebylo té nákazy...
V mé kůži pod všemi vrstvami,
smývám hřích drátěnkou.
Ta slova jsou mi záminkou,
ale stejně už je to krásné za námi.
Být poražený, abych věci napravil.
Utkám se s ďáblem, tisíci slony.
Budu kousat, bránit se slovy,
Teď svou druhou tvář jsem nastavil.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
jé, to mi připomíná mé první... taky slabé rýmy, mizerný rytmus, žádnou myšlenku a velký ohlas
23.05.2008 00:59:00 | Bask
Teda ty hajzle jeden zatracenej!!! to se dělá? užít si a pak - jééé, promiň, já už tě asi nemiluju, to krásný už je za náma a já teď miluju jinou! Ty seš teda všivák!!!
_________
Kdybych Tě neznala, tak to myslim vážně :o))
19.05.2008 17:56:00 | Hannazka
kdo odpustil, může i zapomenout, přece se nebude pořád chodit cákat do stejné louže
27.04.2008 22:40:00 | ni.va
Nastav tvář co dvé má líček
s nástrojem slov ku obraně,
k pocelu líc jen jedna
druhá pro políček
Temnota není bez dna,
smyté hříchy jsou zbraně
***
Jiří s.
06.02.2008 20:50:00 | j.c.
