Přiznání
Přiznání
Anotace: Má mi odpustit? A odpustí? © G30R63, 2008
Už není kam bych se mohl skrýt,
už není nic, co bych mohl udělat.
Tak jsem se rozhodl, že nebudu ti lhát.
Mému srdci se o jiné zachtělo snít.
Poslední metr od zkázy,
temnota žadoní v mysli mé.
Slova výmluvy nepřipravené.
Chtíč, kdyby nebylo té nákazy...
V mé kůži pod všemi vrstvami,
smývám hřích drátěnkou.
Ta slova jsou mi záminkou,
ale stejně už je to krásné za námi.
Být poražený, abych věci napravil.
Utkám se s ďáblem, tisíci slony.
Budu kousat, bránit se slovy,
Teď svou druhou tvář jsem nastavil.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk23.05.2008 00:59:00 Bask
jé, to mi připomíná mé první... taky slabé rýmy, mizerný rytmus, žádnou myšlenku a velký ohlas
19.05.2008 17:56:00 Hannazka
Teda ty hajzle jeden zatracenej!!! to se dělá? užít si a pak - jééé, promiň, já už tě asi nemiluju, to krásný už je za náma a já teď miluju jinou! Ty seš teda všivák!!!
_________
Kdybych Tě neznala, tak to myslim vážně :o))
27.04.2008 22:40:00 ni.va
kdo odpustil, může i zapomenout, přece se nebude pořád chodit cákat do stejné louže
06.02.2008 20:50:00 j.c.
Nastav tvář co dvé má líček
s nástrojem slov ku obraně,
k pocelu líc jen jedna
druhá pro políček
Temnota není bez dna,
smyté hříchy jsou zbraně
***
Jiří s.
