BÁSEŇ

"Nechceme nic víc než trochu porozumění a okamžiků něhy."
Lukáš Rymeš

& já se ptám…
je hříchem či snad rouháním
přijímat pouhou něhu bez porozUmění?
/Když místo porozumění hmotné zajištění
mé jsoucno ocení?/
Je snad obhroublé či sprosté
přijímat lásku & něhu
od člověka na odlehlém břehu? –
. . .
Někdy si připadám…
jako kurva
ponižovaná & zesměšňovaná
jako socha
v obrovských rukách zedníka…
jako báseň
která místo z nitra básníka
vyšla z vypitých úst sprostého opilce
jak cirkusová opice… –

. . .
& jediné co nás krom vzpomínek
pojí
je otevřená lítost našich osamělostí
příliš blízko vedle sebe –