Anotace: ..no, to jsem skoro permanentně..ani nemůžu na začátek napsat velké písmeno.. :o)
dotýkáš se...
jako když láska
odkudsi z ráje sestoupila
a sama sebe věnovala,
abych ji od tebe mohla
vdechnout každou
mikroskopickou částí
svého těla...
dotýkáš se...
najednou mizí
jak rozpouštějící se
mlha
všechna šeď,
co jsem v sobě
za neuvěřitelně dlouhou
dobu nakupila...
dotýkáš se...
přiznávám, užívám si,
že díky tobě jsem
a s každým impulzem
přes bříška tvých prstů
až k mému srdci
se stávám
víc a víc opilá...
dotýkáš se...
a vím, že až se
vzbudím,
budu jiná...
...................jsem rád , že jsi a že jsi se ozvala Kavec Jirka , básenka moc pěkná
11.02.2008 14:39:00 | kavec
Úplně vidím ty naducaná bříška prstu co papaj jemnost milované bytosti.Hmmm… Papaj a papaj, až by jim večerníček záviděl…
No tak já zase jdu.
Přikryji kosík šmíráček a chvátám za povinnostmi.
Hymbajs kořen, ještě se tu zabiju. Taky si ta babka u tý chalupy nemůže uklidit. Ale kde to vlastně jsem? Tady to neznám. No nic, tak třeba tudy… :-)
Moc krásná báseň .
08.02.2008 10:24:00 | kouzelníček
nebudeš jiná...
to jenom se srdce prolínají
a rozum nemají
nebudeš jiná...
jen trochu znavená
a zasněná, víš
nebudeš jiná...
snad jen drobné poznání
jak končí nevinná pozvání
07.02.2008 12:19:00 | Mava
Vtahuje do děje,a to dost:))Líbí se mi! A díkes za novinky z jihu,přijedu tě co nejdřív zkontrolovat...:)(až tě zavřou do toho kriminálu,přinesu Ti tam pár pomerančů:))))!! -M-
07.02.2008 11:34:00 | Skywalker