JEDUBABA

Krajina z pod lípy
nahatá holka před copy
slunečním jasem politá
travěnkou vesele cupitá.

Modravé pahorky úsvitu
vidí tam babu v hábitu
zkřivená ústa na stranu
závidí mládí,ne pannu.

Kouzelný proutek vytáhla
vychrtlou ruku natáhla
z dívčiny lepé najednou
stala se sosna náhodou.

Vysoká,krásná,stepilá
na poli roste-je bílá
jak padlý sníh v údolí
každého srdce zabolí.

Klikatou cestou žena jde
krásná je celá-popojde
hej hochu co to v srdci máš
na kterou děvu myslíváš.

Já jsem ta pěkná čarovná
která ti život urovná
z hábitu proutek vytáhne
celá se ke mně natáhne.

Srdce mi celé dřevění
v koruně cítím brnění
v úhoru bílé sosny stojí
jedna rovná druhá se ovíjí.

V korunu její košatou
své větve vplétá láskou svou
jestli je někdo nezsekal
stojí tam dosud
-a o kus dál
malinké sosny sosňátka
tlačí se k nebi děťátka
a jsou zelené.
F.K.