toužím po tobě,
ty to nevidíš?
ležím v chudobě,
ty to necítíš!
Moje trápení,
to tě nezajímá?
tvoje lhostejnost,
ta mě dojímá!
nehci tě vidět,
a nechci tě znát,
musíš to vědět.
a nesmíš se ptát!
proč jsi to udělal?
To jsem nechtěla.
Proč jsi mě obelhal?
Co jsem ti provedla?
Nemůžu spát,
myslím na tebe!
musím jen psát,
furt o tobě!
No, obvykle mi tenhle styl básní úplně nesedí, ale z tohohle čiší upřímnost. Je strašně vidět, že tohle opravdu cítíš, úplně to z toho křičí...a to je dobře, moc dobře.
10.02.2008 22:23:00 | Franti
Nehcem člověka vidět, ni znát, přesto si v našich myšlenkách a srdcích chce hrát ... těžko jej vyhnat.
09.02.2008 18:27:00 | NikitaNikaT.