Návštěvnost
Dnes
Dnes
mlhavého rána.
Až neskutečně
upoutaná.
Šedá, kapka modré,
růžová, a zase šedá,
oči k obloze mi lačně zvedá.
To Mistr imprese
dokázal by leda.
A pak se spustil déšť,
a barvy z palety
vymyl do pudrových tónů.
Rázně.
Bez pardonu.
A nad hlavou mi,
bělavými stehy,
letadlo začišťuje
lemy nebe.
Mráz ruce slabě zebe.
Sráží u pusy můj dech.
Nemám dneska spěch.
Očima dotýkám se střech,
a toužím letět
k Tobě.
Právě teď,
a zůstat...
Nevrátit se na zem zpět.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk...připomíná mi to moje přemýšlení, když jdu jen tak sama ulicí..:) Jsem ráda, že je na tom někdo podobně...
10.02.2008 21:43:00 | Jesus
barvy..
co pohladily..
za svítání dnů...
a kolem motýly a víly
na cestě provázejí
zbytky snů..
10.02.2008 17:35:00 | Bean
...ta dvě poslední sloky mne doslova vzaly , něčím mi učarovaly , mnohokrát jsem si je četl a nemohl se toho nabažit Jirka Kavec
10.02.2008 13:56:00 | kavec
Skoro jako malíř...já bych taky odletěl a nevracel se!
10.02.2008 13:53:00 | Chancer
Moc pěkně jsi to vymalovala.
10.02.2008 13:01:00 | Psavec
nádherná paleta barev, ji v levé držíš, a pravou, štětcem, vysoko, nad hlavou, na špičkáš stojíš, chceš přidat ještě jednu,jedinou,věčně toulavou:-)))
Moc krásná 1***
10.02.2008 11:06:00 | cevert
moc hezká:-)
10.02.2008 10:12:00 | Memento