Amorova zloba

Utkvělas mi v hlavě jak bolavý trn,
jak tklivá melodie v burácení hromu
při níž jsme tančili. Mě nechtělo se domů
že věčně bude hrát já naděje byl pln.

Však náhle - jako pára, jako jitřní svit
ses rozplynula v bezejmenném davu.
Víš, krásná neznámá - ty popletlas mi hlavu.
Dnes zbyl mi jenom sen, jenž věčně budu snít.

Leskneš se, krásko má, když na parketu víříš
v tom krásném snu; držím tě v náručí
a dělám všechno to, co láska poručí.

Amore, zloduchu, proč na mé srdce míříš
zase a znova šípy lásky nešťastné?
Proč vůči mě tvá zloba snad nikdy nezhasne?