Anotace: Existuje pět živlů a nejvýše postaveným živlem jest láska
Nad nebem zuří vichřice
to láska se k nám žene
tu laská líbá na líce
a voní od ječmene
a voní jako boroví
lístek, co ti vkládá
do rukou básník medoví,
když sonety ti skládá
Dunivá země třese se
pod tíhou lásky, která již
ku našim srdcím nese se
a probudí tě jestli spíš
a probudí tě z ospalosti,
která se ti v srdci skryla
Vždyť spaní bez tak bylo dosti,
tak co kdyby ses probudila !
Zas moře bije na útesy
a vlna vlny tiše ptá se,
či smutně šumí „ Lásko kde si
ověnčena v pestré kráse“
Jak kdyby polkla rozum z moře,
vlna vlně odpovídá,
láska to je pouhé hoře
z které vzejde jenom bída
Když někde vzplanou požáry
tu lidská ruka jim hned brání
a roztrhá je na cáry
však vše před nimi neochrání
těm srdečním se nedá bránit
ti totiž lásku hltají
těch nemůžem se věčně stranit
a někde vzdychat potají..
Máš pravdu. Je to dobré přirovnání, tedy děkuji za něj, neboť člověku někdy rozpoložení zakazuje přemýšlet... (a člověk se na to polséze vymluví)
11.02.2008 12:17:00 | Já Esther Ruth
Díky za přivítání a co se lásky týče, tak by se dala přirovnat k zlaté minci, co tě hřeje na dlani, má svou cenu a máš zní radost, ale zároveň tě ten kov dokáže chladit a přinést ti smulu, závist a samotu.
10.02.2008 22:03:00 | Jacques Decoure
jak dalece je láska vůbec únosná... nevím... možná že to jen čtu ve špatné náladě... ale jako báseň je to dobré... jen k obsahu... jsem zrovna neschoppna se vyjádřit... ale jak říkám, líbí se mi to, jen tak dál, vítej zde.
10.02.2008 21:23:00 | Já Esther Ruth