Jsem na oběžné dráze čtyřech stěn
při vernisáži nezadaných žen
kde se kolemjdoucí, kolemtonoucí nechtějí vzdát
prázdnoty své duše
v hlubinách.
Pak rozpustím dým z prokletých básní
a cizoložím s poentou vášní
za zdmi chrámů z letokruhů
stín ledových bouří
opilých vín s příchutí touhy
marných flámů.
Vlnolam ticha je moje soukromá skrýš
jsem lovec frází v krocích tanečnic
pak pohledem pouhým se do děje vloudím
s prosbou zda smím?
Zachytit je do svých pavučin.