.
.
Jsem ta co ti zahoří
až ztratíš směr a sílu
dám ti naději a víru
jak maják na moři
A taky vodu podám ti
až žízeň hrdlo stáhne
až smrt po tobě sáhne
jsem ta co se ti neztratí
Já za tebe bych dýchala
kdybys už nemohl sám
a postavila bych chrám
odkud by tvá modlitba stoupala
Jsem ta co dala by víc než dostává
a od které nechce nikdo nic
ta co smůle chodí sama vstříc…
Jsem vzpomínka svá bolavá…
.
.
... a já si pořád přeju být majákem :o)
a dík všem kdo nakoukli nebo nakouknou...
15.02.2008 16:32:00 | hanele m.
lituje se lituje se..
majak kterej svítí do tmy
stoji..kouká nepohnese..
maximalne kolem plotny :o)))
14.02.2008 21:08:00 | Bean
Moc hezké, nádherné, zvláště začátek je prostě super. Až musím napsat, že mám kulturní zážitek. Díky.
14.02.2008 21:00:00 | MalaIzis
a proto jestli sáhneš na měsíc
tak musíš mi dát vědět x)
14.02.2008 20:36:00 | Zamilovaná do nezamilované doby