Pamatuješ si ještě na to
jak vybuchla nám Hirošima?
Svíčky použili místo hvězd
a ta chvíle
byla
k uzoufání
smutná
(dodnes na ni vzpomínám).
Udělali jsme pár trapných chyb.
A neměli jsme zkoušet všechno hned.
Ty okamžiky už nikdy nevrátíme zpět.
Naše láska byla...
tak nebezpečně radioaktivní
jak při katastrofě v Černobylu.
Vyvěsili jsme
pramínky snů
do oken
a vše společné nám zabral exekutor.
/Pořád nechápu
jak ti můžu ublížit
když tě objímám./
To je moc pěkná báseň. Líbí se mi, jak jedna věta navazuje na druhou - má sled i šmrnc:-). Fakt pěkné.
14.02.2008 20:00:00 | Vladimír P.