I bolest se dá počítat...
I bolest se dá počítat...
Víte jaké to je,
když vás už zase zasáhne,
ta hnusná a podlá
sentimentalita?
Vzpomínky,
který odmítaj vyblednout,
přestat bolet.
Jako paličatý a zarputilý
malý dítě,
jako já.
Zrovna mi připomínaj,
že už to jsou tři roky,
co jsme si spolu začali,
třičtvrtě roku,
poté co jsi mě odkopl,
rok a půl utrpení,
otázek, jestli se vrátíš
šeptaných v noci do tmy,
1095 a jeden den
vzpomínek a přání,
11 měsíců od tvého posledního
intimního doteku,
společného milování,
nekonečně mnoho
probrečených nocí
a konečně i
394 560 hodin a dvacet minut,
kterých tě hloupě miluju,
z celého svého srdce
a marně se to pokouším zastavit.
Jak dlouho ještě budu muset čekat na zapomnění?
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
není to špatné, ale závěrečný verš mi příjde zbytečný. ;)
17.09.2012 02:43:24 | Hagrid
Obdivuji tě, je to úžasné, jak dlouho tvoje láska vydrží, i přes to, co se ti stalo a jak jsi ho musela nenávidět.. Popravdě, prožívám momentálně to samý, ale u mě to netrvá dlouho jen něco přes měsíc, je to stále intenzivní, ale když čtu tvá díla, přijde mi to absolutně dost málo... Moje vzpomínky jsou hodně zakalený, ale to je fuk.. Prostě tě svým způsobem obdivuji... Třeba zapomnění přijde, až do tvého života vstoupí někdo jiný.... Vím, jak to bolí..je mi to líto.. Je mi líto, že se trápíš tak dlouho... Na druhou stranu, zasloužíš se z toho dostat, protože by byla škoda někoho, kdo dokáže milovat tolik jako ty...
16.02.2008 18:49:00 | zlomený a nanicovatý -__-
