Zkazilo se co se dalo
a nebylo toho zrovna málo
-snad jsem toho vinou já-
že mě zase stihla rána zlá.
Ale není to zklamání
když mi pravdu řekl
a přitom se z toho nevyvlekl?
Že mě nemá rád
chce být jenom kamarád
s ní by si jen povídal a povídal a povídal
a se mnou by brečel.
Ale ne štěstím.
A že musím být vždycky ta druhá
přitom žádná vzpruha
jen jsem chtěla jeho-
-a aby mě miloval.
V podstatě komentář i k novějším básním výše...tyhle prvni návaly smutku jsou nejhorší a nejbolestivější, ale zároveň právě ony se mohou změnit v hybnou sílu, která posune věci výš. Pokud smutek odplyne a Láska zůstane tam, kde je doma - v Srdci, je to dobre... :-)
19.02.2008 13:24:00 | Pavelpaja