Anotace: Vyznání jednoho nebohého rytíře.
Kdysi má duše bloudila v temnotách.Pomalu splývala s bolestnými nářky tisíců ozvěn, odrážejíc se od skal zatracení.Bloudila v nekonečných hlubinách, a jak čas plynul, stejně rychle jako podzimní listí vznášejíc se k zářícímu nebi, potkala ztracená duše u okraje propasti světlo…
Světlo, tak zářící, jako čisté paprsky slunce obklopilo moji duši svoji aurou.Aurou lásky, lásky tak čisté, tajemné a nespoutané, jako mohutná vlna energie z nitra živoucí bytosti.
Jsi můj anděl,bohyně,královna….jsi pro mě vše.Bez tvé lásky nemá nic smysl.
Potřebuji cítit tvé dotyky, jazyk.Cítit vůni tvých vlasů a těla.Chci tě pořád hladit..každou noc usínat s pocitem , že se mi přitulíš do náručí.
Miluji tě…
Ano, překrásné. Miluju sílu podstaty tvých slov. Něco tolik dokonalého jsem snad nikdy neviděla.. A ty to víš.
06.08.2009 22:11:00 | Známá - Neznámá
Krásné, a jak řekla Nightgirl přede mnou, okouzlující...Málokdy se tady na Literu ukáže něco tak čistého a upřímného.
03.03.2008 19:03:00 | AneaCapaken
Ty jo uplně mě to okouzlilo....je to nádherný...tak čistý a upřímný...že jako by to snad ani nepatřilo sem....do tohodle světa...oprvdu něco neuvěřitelného...
19.02.2008 20:34:00 | Yukki