Navždy..

Kdysi má duše bloudila v temnotách.Pomalu splývala s bolestnými nářky tisíců ozvěn, odrážejíc se od skal zatracení.Bloudila v nekonečných hlubinách, a jak čas plynul, stejně rychle jako podzimní listí vznášejíc se k zářícímu nebi, potkala ztracená duše u okraje propasti světlo…

Světlo, tak zářící, jako čisté paprsky slunce obklopilo moji duši svoji aurou.Aurou lásky, lásky tak čisté, tajemné a nespoutané, jako mohutná vlna energie z nitra živoucí bytosti.
Jsi můj anděl,bohyně,královna….jsi pro mě vše.Bez tvé lásky nemá nic smysl.

Potřebuji cítit tvé dotyky, jazyk.Cítit vůni tvých vlasů a těla.Chci tě pořád hladit..každou noc usínat s pocitem , že se mi přitulíš do náručí.

Miluji tě…