Anotace: když ony si ty duše samou blažeností nedají říct...chjo...to aby se jeden zbláznil:-D...ale prostě za to asi nemůžou, když opět uvěří lásce...hlavně aby je zas nevyhnali pěkně dolů na Zem;)
*
To polomáčené nebe
v jedových váčcích Amorů
do vysvěcených pater padá
jako terorista
tak na zádech tíží
kříže v jiskrách od výstřelů,
které nosíváme v potu
odlišných atmosfér
kde čas tupě zírá
na medovou zátarasu
prstokladem vystavěnou
od kotníků...
) . ( ...k pasu
kde šupináč uvíjí se
s návodem na jazyku
jak polknout
sladké pokušení
najednou…
lásko…!!!?
než panty vyhodit si
radši boj já svedu
o hrst jádřinců a šlupek
na cestách zpátky
do Edenu
kde koštéři iluzí
mi s chutí
vydlabají srdce
podplatím bolest úsměvem
smím?...
ale rozhlédnu se přece...
po labyrintu těl,
ve kterém zůstal
pod námi
poslední závan udání
našich vyhnaneckých
duší
*
:D:D:D Já bych na ty výstřely dávala bacha, abyste si pak třeba nevystřelili nějaký velrybožralokodelfíně:")
28.02.2008 15:07:00 | Epona
Nejlepší nápad...co jsem tu dneska četla :) Vážně se mi to líbí, je to takové - neotřelé, neklišoidní :)
24.02.2008 21:26:00 | prostě Zuzana
polomáčené nebe...to zní nádherně, tyhle létající stavy taky znám...ale bohužel taky znám ty co následujou, takový ty padájící...tím tě nechci odradit svým pesimismem, jsem ráda že někdo umí psát vesele...!
23.02.2008 14:44:00 | Rozárenka