Okno do Nebytí

bylas..a nejsi..
někdo smutně se ptal.
ach lásko moje kde jsi..?
snad ve větru se s tebou listí točí...
vrníš přitom.. přivíráš slastně oči..

02.12.2008 22:12:00 | Bean

Pak jednou možná
budu (budeš) zlomená
stejně jak větev větrem láme se
však víš že, nikdo nenajde se
kdo by tu větev zlomenou
chtěl dál hýčkat v kolenou.

Z těch nížin hlubokých
láskou opuštěných
vstát sama budeš museset chín
neb nebude se čeho zachití.

A proto pros lásku svou
časem opomíjenou
by vzdálila se dřív,
nežli kdo prostý sprosý citu
a bez soucitu
rozhodne se tě zranit.

13.08.2008 08:30:00 | Monama

Tak tragicky bych to neviděl. I z nehezkých věcí,
až srdce zabolí, se vyklube něco pozitivního -
nový smysl tvého bytí.
Podle toho, co o tobě vím, máš mnoho otevřených
vrátek, kam se můžeš vrátit před nepřízní osudu.
A tam se dostaneš do krásného citového rozpoložení,
v místě, kde zapomeneš na svoje strasti a získáš
svou sebedůvěru z věcí, ke kterým máš vztah, a
kterým se celým srdcem věnuješ, abys zaplnila
prázdnu kdesi v sobě.
To je ale dobrej nápad. Tohle můžu použít do povídky
či do románu jako charakteristiku na nějakou svoji
postavu. Problém je v tom, že by mě to takhle nikdy
nenapadlo jenom ve chvíli, kdy někomu odpovídám,
možná se mu snažím pomoci najít jinou inspiraci.
Ale jedno je jisté, svět kolem nás temný a tajuplný.
Co takhle najít další cestu, která by stála za zauvažo-
vání?

24.02.2008 13:11:00 | jehlaspichlas

Dokáže tak vtáhnout...
a ty šeříkový vzpomínky...
prostě je krásná...smutně krásná...

23.02.2008 09:03:00 | Severka

Smutné verše...

23.02.2008 02:22:00 | Bíša