S kyticí květů na nádraží
stál jsi a vyhlížel můj vlak.
Potichu stál jsi s vážností stráží.
Přijela jsem, co bylo pak?
V očích se světla rozsvítila,
radost a klid mi duši jal,
nad štěstí šťastnější jsem byla
a v srdci slavík zazpíval.
Poprvé za ty roky dlouhé,
poprvé za těch sedm let,
objetí nebylo pouhé
snad. Vím, že miluji naposled.
Hezká...a když k tomu přičtu, že ještě "vlaková", tak prostě a jednoduše- líbí;-*
25.02.2008 08:26:00 | Veru