Zlomený klíč
Zlomený klíč
Anotace: Jak odchází láska
Sbírka: Pod růží
Pokorně a tiše stárneš vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to jen stalo ? Nevím sám,
nemohu už dál a tiše říkám - díky.
Tisíckrát procházím v myšlenkách,
ten domov, co jsme oba milovali.
Čas minul, už nehledíme ke hvězdám,
léta spolu jsme, tedˇ bez lásky a - sami.
Máš ještě sílu každé ráno vstát?
A přec na stůl stavíš dva hrnky bílé kávy.
Mám snad jen očima uhýbat?
Stále ještě dva - však nešťastní a sami.
Se snubním prstenem i lásku odkládám,
zamkni nadvakrát a už nečekej mne víc.
Beze slov tě o všechno krásné okrádám,
a poslední můj dar? Od dveří zlomený klíč.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk10.03.2008 13:01:00 Kozoroh 1
Je mi z toho trochu smutno...
Ač oči vidí starou ženu,
v duši jen obraz dívky žije,
co pro mne nesmírnou má cenu
navzdory vlnám nostalgie...
Vzpomínky na společná léta,
Ty nemůže nám nikdo vzít,
ač šedě naše hlava vkvétá,
a v srdcích zkomírá již cit...
MAZ = mně anděl zamával
03.03.2008 21:16:00 NikitaNikaT.
Mno, napsat krásná báseň ... asik se moc nehodí, přinde mi myšlenkově trochu smutná, ale je skutečně hezky napsaná, ze života? Ty máš na stárnutí ještě času dost, věř mi. Až přindou bolesti, pak začneš stárnout, ... mám na mysli ty fyz. :o)
