Anotace: Až se vyvineme z lidských zrození, budeme chápat vše a se vším budeme splývat, budeme obě součástí čehosi většího, než si dokážeme představit. Jedno se však nezmění - stále tě budu milovat.
Někdy přemýšlím
Nakolik jsi mnou
A nakolik já tebou
A proč tu nejsi pořád
Abys mi připomínala
Že to proč dýchám
Nejsi ty
A nejsem já
Že všechno to co držím v náručí
By nemělo smysl
Nebýt jediné skutečnosti
Že jednou
Za strašně moc dlouho
Budu já tebou
Ty mnou
A obě budeme
vším ostatním
Básenka plná citů, jistých emocí, jen mě spíš mrzí, že v poslední sloce je věta "za strašně moc dlouho" ... působí to celé na mne nějak smutně, možná je to mnou a možná je to básní.
28.02.2008 06:05:00 | NikitaNikaT.
přeji ti,aby to tak bylo,ale není, rád přiznám(v tomto případě),že jsem se mýlil
28.02.2008 01:12:00 | WAYWARD