Anotace: O tom, jak svět přichází o básníky, ale nikdy ne o naději...
Svět na tlapkách snů se zdál být sametový
a tiše šuměl jako trnkové listí,
nebo sedlina v šálku malé vykladačky
a ozvěna mých snů
vykřikovaných do tmy plné skřítčího smíchu
/jen ten mě nikdy neopustí/
Sametová tajná přání
a v každé tlapce duhový míč
Jeden ti hodím do dlaní,
to abys mi jednou také řekl,
jestli ti na mě vůbec záleží
A pak i já zasměju se zvonivým smíchem,
jako když cinkají skleničky bezové šťávy
a vyložím ti tvé nejtajnější sny
jen tak, z ješitnosti
Až bude svět jednou sametový
a každý duhový míč bude jedna duše
a všechny budou bez kazu
pak teprv možná oba pochopíme,
proč se zdá být život tak bezútěšný...
/a proč nám v osamělých nocích v uších zní skřítčí smích/
až bude svět jednou sametový, tak mě vzbuďte, i kdybych spala spánkem spravedlivých... Sametová
02.03.2008 16:59:00 | její alter ego
Asi je to tím, že se s tím nijak nezatěžuju - prostě něco napíšu a je to :-) (Buď je to náznak umění nebo znak flákačství - bůh suď :-)))
01.03.2008 19:48:00 | Lisa.Ginmi
Jo. Mně se to taky líbí. No, ona je láska taková inspirativní emoce... :o)
01.03.2008 18:18:00 | Kethrin
Jak se tak nudím, tak čtu všemožné autory, ale ty, naše drahá Liso, určitě patříš k těm nejlepším.:o)Tohle se ti moc povedlo. Píšeš naprosto nenuceně... jako když zní skřítčí smích.:O)
01.03.2008 17:49:00 | Muriel