Nefíím

Zlomená květina uprostřed lesa,
K zemi pomalu a tiše klesá.
Zničená bezvládná bez slunce a vody,
Je sama,jen mezi šípkovými plody.

Její jméno je otázkou,
Však mnozí ji nazývají láskou.
Divá zvěř ji ušlapala,
Listy,stonek polámala.

Je tak sama,a umírá,
Zpěv ptáku,šum stromů už nevnímá.
Loučí se odchází s posledním dechem,
Zlomí se,a mizí pod hustým mechem.