Jeden pokoj,jeden den.
To místo, v našem srdci, pusté.
Hnije s každým krokem jen,
když pohledem, uhýbáš mi po sté..
Když úsměv skrýváš do svých dlaní,
jako by bránil světlu temný stín.
Já přitom čekám na svítání,
však tys vrazila v mnou duši klín.
Jeden pokoj, jeden den.
To místo,již je mrtvé dávno.
Hledám marně cesty ven,
jak přežít další pusté ráno.
musím se přidat k těm pode mnou - docela se ti daří vyjádřit věci tak, že je člověk najednou cítí..
19.03.2008 22:48:00 | kokeš od pana krbce
Nemysli na další ráno, nemysli na další večer. Mysli na to, co je teď a teď..teď se usměj.
06.03.2008 20:22:00 | Traci
Já tě obdivuju, že si dokážeš udržet formu a nevypadá to jak říkanka. Drobné nedostatky by se taky našly, ale to nestojí za řeč... Ještě trochu se vypíšeš a můžeš rovnou do čítanek :-)
04.03.2008 19:25:00 | lidus