obloha

Modrý samaritán mi odhodlaně,
reže vzpomínky do dlaně.
Vzpínám ruce k bohu!
Copak za to mohu?
Že krvácet nedovedu.

Vrásky jsou mimikry času,
smutná poloha tvého hlasu,
kterou mi oknem do ložnice,
posílají paprsky tvé souložnice,
které (ač tajně) doufám svedu.