Jak samotář bez duše si teď připadám, procházím se tichou ulicí, kde slyším ptáky v podvečeru zpívat.Chybí mi jakýkoliv dotek, pohlazení či samotné slůvko, které by dokázalo na duši hřát a přesto mé srdce do ticha stále bije, a čeká na toho, kdo mu otevře cestu života a naučí ho milovat a věřit v sílu lásky ...
řekl bych, že to není báseň, ale namítl bych: "co to tedy je?" Místo toho všeho radši konstatuju, že je to perfektní.
06.03.2008 23:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
neni to příliš básňovitý, ale líbí se mi to :)asi to občas cítí každej z nás..
06.03.2008 19:07:00 | just me