Jsi moje hořkosladká symfonie,
jsi moje dokonalá harmonie.
Jsi souzvuk vzdálenosti
a láska, co souží až bolí kosti.
Jsi dotek, co k ránu zmizí,
studánka zamrzlá
vlaštovka v únoru
a slavík v lednu
Srazíš-li mě na kolena
svou duši už neuzvednu
jo, když to píše srdce...dějí se divy...a to platí o každé činnosti...opravdu povedená
18.05.2010 22:11:00 | Jiří I.Zahradník
...ten závěr tomu dává mohutnost a procítění nějaké úžasné hloubky , snad z toho , že budeš pochopena a nebo , že nic není v tomto případě ztraceno , hra stále běží dál i když herci už dávno hrají na jiných prknech
Jirka
07.03.2008 15:55:00 | kavec