Setkání...
Setkání...
Když spatřil jsem Tě po čase
a tolik toho setkání se bál
nic Tobě neubylo na kráse
já tamta slova teď rád bych zpátky vzal.
Radost i smutek s toho setkání
teď tolik trápí duši mou
je špatné když člověk něco přehání
jen zlé a smutné chvíle s toho jsou.
Tak tolik chtěl bych vzít vše zpět
a přivinout ke svojí duši Tvou
však stále chybuji,a že už je mi pár let
a teď zase doufám,že budeš přeci mou.
Tak probírám se tím trápením
a že už i zbraň jsem v ruce měl
kdy přijdou hvězdy se svým znamením
abych zas k Tobě domů směl.
Vladyka 02 08
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
S nevstupováním do stejné řeky nemůžu souhlasit. Stejná není, to je pravda, ale jsem velice vděčná, že můj přítel do stejné řeky vstoupil, protože jsme teď oba opravdu šťastní a co víc, jsme šťastní spolu:)Kdyby se totiž toho pravidla držel, nestalo by se nic a oba bychom si to jednou vyčítali.
09.03.2008 18:46:00 | forget-me-not
Velmi dojemné a hluboké dílko, jistý cit a myšlenka ... Přeji mnoho sil a štěstí k vítězství ... vím, že někdy to trvá dlouho, a že nic není jednoduché. Proto se musíme trápit, abychom stále mohli žít a bojovat pro tu nedosaženou naději ...
09.03.2008 13:37:00 | NikitaNikaT.
