* * *
* * *
Anotace: tak trochu bez názvu... některý věci a pocity prostě pojmenovat nejdou... naštěstí... :)
Nejraději bych napsala
bláznění na pokračování
tak sentimentální,
že by i kopretiny
ohrnuly květy
(nad nesvatou trapností
mé maličkosti)
Zatím tu spřádám
pravidla konstruktivní lži
(pro klidný spánek mámy)
a hvězdnou mapu studuji
v životní velikosti
/račte zvrátit hlavy k nebi/
a fakt nemám pocit
že by mi měl ujet
malý vůz
naložený štěstím
jakožto ostatní souhvězdí
pro lásku, klid a usínání
možná trochu čekám
že mi pan velký šéf
Měsíc sám
nabídne angažmá
na tomhle kolotoči
Mohla bych být
houpacím koněm
(nezkroceným a věčně
bezuzdným)
objevujícím stále nové
pastviny
(nejen) pro oči...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
prostě... prostě... prostě :)) (tak to jsem ti toho opravdu hodně řekla)
20.03.2008 15:54:00 | Já Esther Ruth
počkat, počkat... Měsíc jsi ty... to znamená, že jsi velký šéf... a záříš jak kopretina z černobylu! :-D
15.03.2008 17:22:00 | lidus
Myslím, že už jsi dávno roztočila
kolotoč s hudbou
jemně cinkavou...
možná, že ses i zvolna roztančila
a Měsíc kývnul
souhlas
nad hlavou...
:o)
13.03.2008 17:44:00 | Cecilka
Můza jak vánek lehkonohá z tebe promluvila a mezi hvězdy jako koníka zařadila.
Pěkná,hravá,pocitová básnička.
13.03.2008 17:34:00 | s.e.n
viz psanci:) Ale já myslím, že písmenka jsou tu zbytečná...:-) suprrr
13.03.2008 17:31:00 | Barunka=o)
